Již potřetí jsme se zúčastnili skvělé akce Umění a řemeslo v Kovozoo. Tentokrát ve složení Pepa, Lída, Lukáš, společnost nám dělala letos i naše dcera Maruška a v sobotu k nám velmi často ze stánku Muzea Jihovýchodní Moravy utíkala Lucka. Andrea se věnovala ve stánku návštěvníkům a příjemný stín stanu opouštěla pouze při vytahování houby z pece, aby s mikrofonem v ruce okomentovala dění na place.
V pátek v odpoledních hodinách jsme dorazili do areálu a začali se stavbou pece. Při vysoušení pece jsme upekli pár buřtů a pokecali se skláři a s místním kovářem Šimonem, kteří taktéž strávili noc v areálu Kovozoo. Na noc jsme si rozdělili službu, kdo kdy přiloží dřevo do pece, abychom ráno mohli začít co nejdříve, protože do 17:00 následujícího dne bylo nutné udělat jako obvykle dvě tavby.
V 8 ráno dorazili „stánkaři“ z Muzea Jihovýchodní Moravy, ale to už jsme měli rozjetý ostrý předehřev. Rozhodli jsme se pro 15 kg vsázky s pelosideritovou rudou namíchanou s 30% okují. Tavba probíhala poklidně pouze s jednou drobnou komplikací a to, že při vsázení dvanáctého kila vsázky jsme si všimli, že vznikající houba je už nalepená na dyznu. Z toho důvodu jsme se rozhodli tavbu předčasně ukončit a zbylé 3 kg vsázky již nepřikládat. Pec jsme nechali vyhořet, těsně před vylomením štítku jsme provedli odpich a následně provedli téměř ukázkové vylomení štítku (pec při vylamování dosti popraskala, ale vydržela), a provedli zbouchání železné houby na špalku do tzv. lupy.
Výsledna houba byla k mému překvapení značně prosycená struskou, tedy při zbouchávání na špalku byla dosti „nesrostlá“ a pod údery kladiva tekutá struska probublávala z vnitra houby na povrch. To bych očekával u chudší rudní vsázky (0%-20% přimíchaných okují), ale ne se vsázkou s 30% čistého oxidu železa. I když byla tavba ukončená předčasně, tak houba měla slušných 2,5 kg.
Nebyl čas dumat, proč byla houba jaká byla. Bylo potřeba znovu zazdít štítek, dát si oběd a začít novou tavbu. Abychom urychlili celý proces stavby a vysychání štítku, zrecyklovali jsme značně zachovalou dyznu z tavby z předchozího týdne, která se odehrála na Malenovickém hradě pro Muzeum Jihovýchodní Moravy, kde jsme mimo jiné také vypražili novou várku rudy, použitou jako vsázku pro odpolení tavbu v Kovozoo.
Po vyschnutí štítku bylo naše stanoviště již plně pokryto přímými slunečními paprsky, ale k naší velké radosti, nám byl letos organizátorem zapůjčnen epesní slunečník antracitové barvy, takže se mohl alespoň dmýcháček částečně schovávat ve stínu. Slunečník se osvědčil jako praktický a odolný společník, protože jsem při našem odchodu neobjevil jediné vypálené místo, takže jeho životnost bude i vyšší než jedna železářská akce. Další novinkou oproti loňskému ročníku byla vyhlídková lávka vedoucí přímo nad „naším písečkem“ takže návštěvníci mohli sledovat dění okolo pece z ptačí perspektivy.
Na druhou tavbu bylo použito 12 kg limonitové rudy bez žádných dalších příměsí. Tavba probíhala téměř nudně bež žádných komplikací či překvapení, až na jedno. Během odpolední tavby, kdy jsem já dmýchal a Lída prošťouchávala dyznu jsem učinil objev. Konkrétně když Lída nechtěně svlékla koženou hadici z měchu a měch se stlačil naprázdno, jsem si všimnul docela nepříjemného faktu a to, že měch do pece nepumpoval pouze vzduch, ale i částečky písku, které nasavál ze země, na které byl položen. To vysvětluje prosycení obou vzniklých hub struskou v celém jejich objemu.
Výsledkem byla 2,9 kg vážící houba o trochu kompaktněší než první kus z rána, ale taktéž částečně prosycena struskou v celém svém objemu, jak jsem se zmínil o pár řádků výše.
Na závěr bych chtěl poděkovat organizatorům akce za pozvání a také za super fotky, které jsem použil v tomto článku a Ateliéru Sousedík za poskytnutí zázemí včetně noclehu a přátelské atmosféry.
Dále přikládám ještě odkazy na facebook na nějaká pěkná videa: